Mám takové deja vu, ale opět se setkáváme. Jak jsme slíbili, když jsme otestovali karburátorové 2.3 GT s automatem, ke Capri třetí generace jsme se vrátili. A tentokrát jsme si vybrali slavný šestiválec 2.8 Injection, který má manuální převodovku a na sobě navíc atraktivní a originální bodykit z modelů RS. A uvidíme, jestli si v téhle konfiguraci ještě zlepší zatím vybudované renomé.
No vzhledově určitě, sice na upravování vzhledu až tak nejsem, ale bodykit navržený výrobcem nikdy nebývá krokem zpět. Mohutné blatníky a velký přední podspojler vylepšily už tak moc krásné Capri, které nyní vypadá mnohem nazlobeněji. Stále má totiž velkou bouli na kapotě a okrajem kapoty zamračenou čtveřici světlometů. Jen to křídlo mi trochu nesedí, vypadá jako další poschodí přidané nad původní nástavec na odtrhové hraně, byť to tak ve skutečnosti není. To je ale jen malá piha na kráse, něco jako hrudník Keiry Knightley. Ten sice také sám o sobě má podpůrné parametry, ale vy si ho při sledování Pirátů z Karibiku stejně nevšimnete. A u Capri to funguje zrovna tak. Křídlo se mi nelíbí, ale do celku zapadá jako poslední dílek puzzle. Bez něj by záď vozu byla taková… holá a nedokončená. Celý vůz podtrhuje velmi hezká barva. Tmavě červená sluší snad jakémukoliv autu, ale v kombinaci s mnoha černými doplňky působí tohle Capri tak trochu zlověstně. Když ho potkáte na silnici, vypadá jako ten chlápek u baru, co s nikým nemluví a na nikoho se nekouká, ale vy víte, že když mu rozlijete pivo, šeredně si to odskáčete.
Co bych ještě vypíchl na vzhledu, to jsou originální ráfky RS. S těmi u starých Fordek nikdy nešlápnete vedle, vypadají fantasticky. Jsou čtyřpaprskové a pravidelně uspořádané, navíc kombinace lesklých a černých částí jim propůjčuje sportovní vzhled. A k tomu agresivnímu bodykitu se přesně hodí, protože RS díly zkrátka patří k sobě. A aby toho nebylo málo, v interiéru je malý kožený volant z typu RS. Výborně se drží a vůbec vám nevadí, že airbag byste v jeho středu hledali zbytečně. Mně ale chybějící bezpečnostní prvek bohatě vynahrazuje kostkovaný interiér, který vypadá skvěle. Mám rád kostkované věci, je to jeden z mých hříchů (stejně jako obliba anglické vlajky a nezdravých jídel). Navíc ve starších autech vypadají kostky stylově. I fanoušci prvních generací Golfu GTI si je u páté generace vydupali nazpět a já se jim nedivím. Neskutečně to oživí interiér. A zatímco ten je celkem prostorný, pod kapotou moc místa nezbylo, větší motor zaplnil skoro celý prostor mezi podběhy.
Poprvé řídím Capri s manuálem, takže mě schéma řazení čtyřkvaltu zprvu trochu rozhodilo. Jednička je totiž dopředu, kde čekáte trojku, dvojka na čtyřce atd. Zpátečku pak řadíte k sobě, kde je normálně dvojka. Stačí ale pár přeřazení a zvyknete si. Naopak na co jsem si zvykl hned, to je příkladná pozice za volantem. Zase sedím nízko nad zemí s nohama před sebou a auto díky tomu úplně cítím. A také se neustále bojím, že za chvíli si budu o silnici brousit zadek, protože na hrbolech kola škrtají o podběhy. Naštěstí je to problém jen rozbitých silniček, na kvalitním povrchu působí široké Capri o dost důstojnějším dojmem. A uklidňuje mne i fakt, že dříve než podlahou bychom museli odírat nekvalitní český asfalt neskutečně nízkým předním spoilerem.
Taková tedy byla druhá zkušenost s Capri. Tentokrát se za námi ovšem všichni otáčeli, zkrátka aura Bodieho a Doyla pořád v lidech zůstává. A navíc jsem jí z této rozšířené verze cítil více než při minulé jízdě s Capri.
Za zprostředkování testu děkujeme webu Veteráni na Truc.
Foto: Mikka
