„Fiátek pětistovka je prostě krásný a oblíbený!“
Už zítra pro mě nastane vskutku výjimečný den, nebál bych se říct, Den D. D v tomto případě značí dovolenou. Už bylo načase, naposledy jsem si něco takového užil před dvěma lety a než spatří světlo světa mí potomci, je to asi také dovolená poslední.
Možná vám připadá, že se jen hloupě chlubím, je tu ovšem přímá souvislost. Cílovou destinací není nic jiného, než největší italský ostrov – Sicílie, kde strávím dva týdny nejen jako výletník a turista, ale rovněž jako řidič. Moc jsem se těšil, jak si budu užívat místní klikaté silničky a Fiat 500 byl objednaný už od Února. Proč jsem nakonec rezervaci změnil na obyčejnou Škodu Fabia, se dočtete v následujících řádcích.
DVOJITÁ PORCE HISTORIE
Retro frčí, frčelo a frčet bude. Dnes už začínají být v módě dokonce rané devadesátky, což nám pamětníkům přijde vskutku tristní. Nová inkarnace historické „Pětistovky“ se vezla na retro vlně šedesátých let už v roce 2007. Byla-li by dnes mladé děvče, už by pokukovala po neforemných riflích do pasu. Vezmeme-li v potaz, že stojí na základu nové Pandy, která nás svojí existencí těší již od roku 2003, dostáváme zajímavý paradox, kdy před námi stojí vlastně 18 let staré auto, které je úplně nové. Je to od Italů vskutku mistrovský tah. Než benzínového prcka úřady zakážou, bude sám o sobě retro veteránem!
Pravá krása ovšem stárne velmi pomalu. Malý Fiátek je mezi jinými auty taková Madonna. I přes své značné stáří, je stále krásná a sexy ženská. Stejně tak náš modrý „prďola“. 14 let starý design je stále dostatečně svěží, aby držel krok s dobou, zůstal roztomilý a nepůsobil historicky. Angličtina pro to má krásný výraz: Timeless. Jen se podívejte, na NOVOU ELEKTRICKOU 500 – vždyť je úplně stejná!
Že se lidem stále líbí, dokazují i prodejní čísla. V roce 2019 se jich v Evropě prodalo rekordních 200 tisíc, počet vyrobených kusů přitom už dávno šplhá přes dva miliony. Dokonce i ty nejvíc ojeté kusy si stále drží slušnou cenu. Fiátek pětistovka je prostě krásný a oblíbený! Mě už jen zbývá popřát hodně štěstí nové elektrické generaci. Statistiky to zatím vidí docela bídně…
HRAVÝ RETRO INTERIÉR
Po usednutí za volant jsem nabyl rozporuplných dojmů. Forma je každopádně na jedničku. Skutečně mě bavilo tu jen tak sedět a představovat si, jak za chvíli vyrážím obhlédnout své vinice, někde v regionu Puglia. Interiér je tvarově svěží a velmi hravý, nepostrádá barvy, rovněž kvalita zpracování je na slušné úrovni, z kožených sedaček na vás dokonce dýchne luxus. Tady je všechno v pořádku, moc se mi to líbilo. Testované tmavé provedení bylo sice poněkud ponuré, ale světlý interiér s bílým volantem a různobarevnými doplňky si můžete naštěstí vybrat i v roce 2021, což velmi cením.
Krátká stavba karoserie se bohužel někde projevit musela. Sedí se zde velmi vysoko, podobně jako v japonských mikroautech, z prostorového hlediska to ani jinak nejde. Jenže pak přišel Ital, snažící se do téhle vysoké stavby nějak zakomponovat sportovní posez s dlouhýma nohama a krátkýma rukama. Kdyby snad šel sedák posunout ještě alespoň o 5-6 cm dolů, sedělo by se za volantem alespoň snesitelně. Horní hrana sedáku zůstává prakticky neměnná, mění se jen jeho sklon, nastavíte tedy pouze hloubku do které se propadáte. Vaše nohy pak svírají úhel téměř 45stupňů a sedí se jako na záchodě. Pokud jste vyšší než 185cm, v jiné poloze ani jezdit nemůžete, každý milimetr navíc zarazí vaši hlavu do stropu (za to ale může prosklená střecha). Když přitom chcete pohodlně dosáhnout na volant, musíte se nohama natlačit na pedály… Ať jen nehaním, v úzkých a spíše měkčích sedadlech se alespoň příjemně sedí, mají i slušné boční vedení.
Testovaný kus byl vybaven úžasnou panoramatickou střechou, která rozhodně přijde vhod na venkovských cestách když je zataženo. Nikde jinde a nikdy jindy. Pojedete-li v horkém počasí městem Palermo, bude na vás pražit slunce. Vždy a všude. K dispozici je samozřejmě zatahovací roleta, ta je však z neznámého důvodu jen poloprůhledná, schovat se před žhnoucím sluncem je tak zhola nemožné. To ale není všechno. I se zataženou roletou prostě prosklená střecha překáží ve výhledu. Stále máte ve svém periferním vidění oblohu, neustále. Mě to ohromně rušilo. Nevyřeší to ani natažená střecha, která se pak mění v generátor zrcadlových odlesků.
Touto zkušeností se mi trochu potvrzuje, že je Fiat 500 autem spíše pro ženy. Dokážu si představit, že osobám menšího vzrůstu nic z toho vadit nebude. Všem vyšším než 170cm ale doporučuji se na prosklenou střechu vykašlat. Získáte tím rovněž kýžené místo pro hlavu.
ZASE TY HYBRIDY
V roce 2024 přinesou automobilky označení Transgender, aby uspokojily všechny po rovnosti lačnící úředníky. Jestli to někoho doopravdy zajímá, ovšem nikoho doopravdy nezajímá. My tu nyní máme i v nejmenším Fiatu, hybridní ústrojí. Základem je litrový tříválec FireFly, spojený s novou šestistupňovou převodovkou. Elektrická část se sestává z 12V elektromotoru s výkonem 3,6 kW a 11Ah baterie. Stejně, jako třeba u Suzuki, slouží mild hybridní systém hlavně jako „nakopávač“ při rozjezdu, podobně tedy rekuperuje energii vzniklou při brždění. O práci elektromotoru a nabití baterie, se dozvíte z přístrojového štítu.
„Máte vesměs na výběr jen dvě možnosti: Buď být brzdou provozu, nebo pořád stát na plynovém pedálu a být brzdou provozu o něco méně“
Celkový výkon soustavy je 51kW a je to žalostně málo. Výkon jako takový není úplně nízký, však odcházející čtyřválec měl stejnou hodnotu, tady to ale prostě nefunguje. Máte vesměs na výběr jen dvě možnosti: Buď být brzdou provozu, nebo pořád stát na plynovém pedálu a být brzdou provozu o něco méně. Nebezpečně slabý Fiátek v provozu sice není a díky elektromotoru je i vcelku mrštný na první rozjezd z křižovatky, pak ale přichází prázdno. Převody jsou hodně dlouhé a tak při jakémkoliv pokusu o akceleraci, musíte motor vytáčet až k 6000 otáčkám, jinak se doopravdy nic neděje. Když mu nešlapete na krk, je akcelerace v nejlepším vlažná, pocit zatažené ruční brzdy vás opustí až někde u výkonového maxima.
Pokud tedy někdo chce jezdit úsporným způsobem, může na to rovnou zapomenout. Dávat malému kolibříkovi pořádně za uši by se mohlo jevit jako prima zábava, ale bohužel to je otrava. Rychlost si musíte zasloužit, musíte si jí vydobýt, jet z kopce, atd. Stojí vás to strašně moc lidské energie a nejednou jsem se zapotil při nájezdu na dálnici.
Příznivá zpráva je, že i když jezdíte ucpanou metropolí na italský způsob, Fiátek si řekne maximálně o 6,5L/100km.
POZITIVNÍ NALADĚNÍ
Konečně jsem se dostal také k části, kde náš malý prcek exceluje a tou je radost z jízdy. Podvozek je sice velmi jednoduchý, ale kde nic není, nejde nic zkazit. Kola v rozích karoserie, nízká hmotnost, poddajné odpružení, to by v tom byl pes, aby se to nepovedlo! Malá Pětistovka je velmi hravá, funguje i na rozbitých okreskách, přitom je příjemně komfortní, v rámci třídy jde skoro až o řidičskou nirvánu. Snad jen řízení by mohlo být trochu komunikativnější. Svezení v modelu Abarth musí být něco úžasného, třeba se mi to někdy poštěstí.
STÁLE ROZKOŠNÝ, STÁLE „KJŮT“
Fiátek Pětistovka je velmi staré auto. Jednou z něj budou velmi dostupné veterány pro každého. I dnes, kdy ho pomaličku nahrazuje elektrický bráška, má stále co nabídnout. Co si budeme povídat, je to hlavně o kráse. Žádné městské auto není tak šik, žádné malé auto nevzbuzuje tolik nadšených reakcí. Snad bych mu pro krásu i těch pár nedostatků odpustil. Když se tak zpětně ohlédnu, spoustou věcí mě ten malý raubíř štval. Vůbec nejede, špatně se v něm sedí…
Ale víte co? Zaryl se mi hluboko do paměti a vzpomínám na něj v dobrém. Byl moc krásný a milý, takový upřímný. Asi jsem se taky trochu zamiloval. Na Sicilské Rallye je však příliš slabý. Vy zamilovaní však neváhejte, cítím v kostech, že benzínové Pětistovky brzy nebudou…
Základní cena: 289 900,- (Cult)
Základní cena testované verze: 349 900,- (Dolce Vita)
Cena za testovanou konfiguraci s příplatky: 499 200,- (Dolce Vita s příplatky)
Foto: Jindřiška Lidická & autor
