Francouzský Citroën před pár lety oživil skoro až prémiovou řadu DS, pro kterou dosud postavil tři modely na bázi svých konvenčních vozů. Loni jsem si vyzkoušel nejmenší DS3, která je ve všech ohledech fantastická, DS4 mě ohromila i s benzínovým motorem a nedávno konečně přišla řada na nejelegantnější DS5. K redakčnímu testu mi byla poskytnuta verze s naftovým dvoulitrem, automatickou převodovkou a atraktivním výbavovým stupněm Sport.
Design – Krása a výstřednost
Citroën DS5 se oficiálně představil loni v dubnu a už od první série fotografií jsem věděl, že jej musím mít. Nepřemýšlel jsem se přitom nad motory, převodovkami nebo interiérem. Šlo o vnější vzhled! Necelý rok a půl na to stojím před skutečnou DS5 a jsem ohromený ještě více než z fotografií. Celkové pojedí designu je i přes drobné výstřelky a ústupky vůči bezpečnosti chodců (především výška přední části) neuvěřitelně vyvážené a krásné!
Podobně jako u Citroënu DS4 Sport, který jsem měl možnost otestovat v létě, i zde je hlavní devizou kontrast. Výběr bílého laku karoserie se z mého pohledu zdá tou nejlepší volbou a k DS5 výborně pasuje. Přední část testovaného vozu ohromí mohutnou středovou maskou, skutečně funkčními průduchy pro chlazení brzd a hluboko do předních blatníků zasahujícími natáčecími světlomety. Ty pochopitelně dostaly obligátní LED systém pro denní svícení a chromované lemování, táhnoucí se až k předním dveřím. Chromem se ostatně nešetřilo ani v dalších partiích, čehož jsou zářným příkladem mohutné pásy, umístěné na spodní hraně dveří. Ty do jisté míry plní funkci bočních ochranných lišt. Chraň však Bůh kohokoliv, kdo by se jich na parkovišti jen dotknul!
Nejvýraznější částí vozu je jednoznačně záď. Pozvolně svažující se linie prosklené střechy je zde oddělena decentním křidélkem, pod kterým pokračuje nízké zadní okno. Vzhledem k lepšímu přístupu do zavazadlového prostoru je horní hrana víka kufru usazena hluboko v C-sloupku. Rozměrná zadní světla vytvářejí elegantní prolis v nárazníku a podobně jako u menší DS4 se i zde setkávám s kontrastní spodní částí, obsahující oválné vyústění výfuků a černé vyložení.
Když to všechno shrneme, Citroën DS5 je po designové stránce opravdové mistrovské dílo. Francouzský klenot, stojící nikoliv na podstavci, ale 18“ litých kolech. Jednou jsem se dokonce setkal se situací, kdy jsem si musel přístup do vozu vyprosit skrze udivený hlouček přihlížejících, kteří si pod názvem Citroën stále představují model C4 s pevným středem volantu. Kdepak. Nastala nová doba. Něco mi však říká, že se nízká stavba 4530 milimetrů dlouhé karoserie v určitých partiích projeví zcela negativně …
Interiér – trochu Porsche, trochu K.I.T.T.
Návrháři Citroënu ve svých vozech vždy dokázali odvázat. Některé prvky se však dodnes nesetkaly s pochopením jako už například zmiňovaný pevný střed volantu v modelu C4. Interiér DS5 se jim ale opravdu povedl! Neuvěřitelně bytelný a skvěle vyrobený celek přístrojové desky řidiče doslova obklopuje a díky panoramatické střeše je výborně osvětlen za všech okolností. Ergonomie ovládacích prvků je na solidní úrovni a komu by cokoliv nevonělo, je zde otočný ovladač s přilehlými tlačítky, pro pohyb v multimediálním centru. Škoda jen, že koncern PSA stále nepřistoupil na řešení pomocí dotykové obrazovky.
Testovaná DS5 si mě získala pohodlnými koženými sedačkami, které jsou k dispozici i pro model C5 a také neuvěřitelným středovým tunelem. Ten svým designem připomíná Porsche Panamera a se stejnou pečlivostí je i zpracován. Trochu netradičně zde kromě ovládání multimediálního systému nalezneme tlačítka stahování oken a elektronickou parkovací brzdu. Designově vše působí fantasticky! V podobném duchu jsou vyvedena i stropní tlačítka pro ovládání elektricky posuvných clon panoramatické střechy. Pomalu si zde začínám připadat jako David Hasselhoff ve svém nepřekonatelném mluvícím voze ze seriálu Knight Rider. Ve středové části stropního panelu si našly své místo i schránky pro uložení drobností.
V Citroënu mají obrovský smysl pro detail. Na mysli mám zejména efektní seskupení moderního startovacího tlačítka a retro analogových hodin. Kontrastní moderna se naproti tomu usadila v provedení kapličky přístrojů. Elegantní řešení se dvěma tubusy a středovým digitálním rychloměrem působí skvěle, stejně jako pohodlné ovládání palubního počítače tlačítkem na páčce ovládání stěračů.
Styl na úkor prostoru
Zde se dostávám k onomu negativu, které přímo souvisí s nízkou stavbou karoserie – vnitřní prostor. Na předních sedadlech je ještě vše v pořádku. Sedí se příjemně nízko, výhled z vozu je díky zdvojeným A-sloupkům přiměřený a v příčném směru by nestrádal ani Michael Jordan. Horší je to s prostorností vzadu. Zde si musí cestující zvyknout na ústupky díky svažující se střeše a také jejímu prosklení, které chtě nechtě ubírá cenné centimetry nad hlavou. Za velké plus však považuji pohodlné vystupování z vozu díky dostatečnému prostoru po otevření dveří.
Méně prostoru na zadních sedačkách a zhoršený výhled skrze rozdělené zadní okno jsou však jediná negativa, která jsem v této oblasti našel. Je třeba brát v potaz, že DS5, přestože na to vypadá, není limuzína. Stále nabízí cenných 468 litrů prostoru pro zavazadla a díky středovému průvlaku v zadních opěradlech si hravě poradí i s lyžemi.
Motor
Jak jsem naznačil již na začátku, je pod kapotou testované verze umístěn naftový přeplňovaný čtyřválec 2,0 HDI 160. Kultivovaná a ve světě PSA hojně používaná pohonná jednotka má výkon 120 kW a točivý moment 340 Nm. Jelikož se bavíme o naftovém motoru, nepřekvapí následující informace – výkon vrcholí v 3750 ot/min, točivý moment dosahuje svého maxima již ve 2000 ot/min. Na papíře vypadají tyto hodnoty velmi slibně, beru-li však v potaz 1629 kilogramů hmotnosti vozu, mám před sebou úspornou a docela svižnou DS5. To ostatně potvrzuje i instalace automatické šestistupňové převodovky, která se ke klidnému charakteru vozu výborně hodí. Výrobce uvádí kombinovanou spotřebu paliva 6,1 l/100 km. V praxi samozřejmě bývá realita trochu jiná, ale k mému potěšení jsem udávanou spotřebu o moc nepřekročil. V reálných podmínkách jsem během testovacího týdne jezdil za 6,5 litru, dálniční stotřicítka znamená úbytek zhruba 7 litrů na 100 kilometrů. V městském provozu, kde se mnohdy nikterak ušetřit nedá, jsem byl s osmilitrovou spotřebou navýsost spokojen.
V době, kdy jsou na denním pořádku dvouspojkové automatické převodovky i ve vozech mainstreamových značek, může připadat šestistupňový automat v Citroënu DS5 trochu lenivý. V konečném soudu bych však zrovna u tohoto vozu nic jiného nežádal. V běžném jízdním režimu se o přeřazení rychlostního stupně dovídáte pouze poklesnutím či zvýšením otáček, ve sportovním módu zase nedochází ke zmatenému podřazování o x rychlostních stupňů při každé ostré brzdě. Stále však platí, že z Citroënu DS5 nikdy nebude sportovec. Vůz zkrátka ctí pravidlo, že nejlepší cestou k úspěchu u posádky je klid a rozvaha.
Jízda – Na obláčku 2.0
Nadpis odstavce má své opodstatnění. Všechny mnou dosud testované Citroëny měly již v základu lehce houpavý (ale jistý) charakter nastavení podvozku. Kromě řady DS! Nejmenší DS3 (v mém případě verze Racing) je tuhá a zvolené stopy v zatáčkách se drží velmi urputně. Podobné je to i s DS4 na 19“ litých kolech, ovšem s větším náklonem karoserie. Citroën DS5 je však docela jiný. I se základním podvozkem totiž nabízí cenný kompromis mezi oběma extrémy nastavení a svou posádku dokáže na kvalitních vozovkách doslova rozmazlit. Slovo „kvalitní“ však v tomto případě znamená docela dost. Kombinace těžkého naftového motoru na přední nápravě a instalace 18“ litých kol má totiž za následek přenášení rázů do kabiny. To může řidiče občas trochu vyděsit, naštěstí se tento fakt nikterak neprojevuje na jistotě řízení.
Každodenní užívání DS5 je velmi příjemné. Auto je dobře vyrobené a v běžných situacích působí bytelně. Problém může nastat při neopatrných přejezdech podélných nerovností. V tomto případě se totiž projevuje vliv prosklení střechy na torzní tuhost karoserie a čas od času je zezadu slyšet drobné zavrzání. Jinak jsem žádné nechvalné poznatky nezaznamenal. DS5 je pohodlná, v přední části prostorná a své pasažéry umí zhýčkat výbavou. V ideálních podmínkách se tak jedná o výborný vůz pro dlouhé trasy i každodenní popojíždění.
Přestože automatická převodovka dovoluje přepnutí do sportovního módu, v praxi si sportovnosti moc neužijete. 120 kW výkonu je totiž pro 1,6 tuny těžký vůz tak akorát, aby si udržel dostatečnou rezervu pro bezpečné předjíždění. Na limitu se projevuje přirozená nedotáčivost předokolky, která se však dá jednoduše korigovat ubráním plynu. Moc citlivosti v řízení také nehledejte. V praxi jsem se však nesetkal se situací, kdy bych musel na výjezdu ze zatáčky auto do zvoleného směru jízdy dodatečně rovnat.
Závěr
Citroën DS5 si mě během týdenního testu dokázal získat. Vůz je velmi výrazný vnějším i vnitřním designem a představuje mnohá řešení, kterých se konzervativněji smýšlející konkurence patrně bojí. Srovnávat jej s ostatními vozy dané kategorie je jako postavit vedle sebe dva rozdílné světy. Vzhledem k exkluzivitě vozu nemám výtek ani proti základní ceně, která přesahuje s benzínovým čtyřválcem THP o výkonu 120 kW hodnotu 700 000,- korun. DS5 je zkrátka svá. Na nic si nehraje a účel, pro který byla vyrobena, dokonale splňuje.
Základní cena vozu: 699 900,- Kč
Cena konkrétního vozu: 1 031 400 ,- Kč
Klady:
– design
– vytříbený styl
– špičkový interiér
– jízdní komfort
– prostor v příčném směru
– kultitovanost motoru
– spotřeba paliva
– rozsáhlá výbava
Zápory:
– horší výhled vzad
– méně místa na zadních sedadlech
– torzní tuhost karoserie