Opel Astra prošel faceliftem a my jsme měli možnost otestovat tříválcovou verzi 1.4 Turbo s variátorovou CVT převodovkou. I ta byla jedním z důvodů vyzkoušet tento vůz a zjistit, zda výhody v automobilovém světě skutečně má, nebo zda se některé negativní hlasy zakládají na pravdě. Ale hezky po pořádku.
Design
Rozeznat na první pohled v čem spočíval facelift Opelu Astra bylo celkem obtížné a designově se až tak moc změn neudálo. A to je dobře, jelikož si auto i nadále zanechává svůj styl. Výraznější červená barva nám však spíše evokovala určitý „důchodcovský“ vzhled, ale jinak design vozu i nadále vyniká svěžím stylem, elegancí, a díky povedeným kolům i celkovou sportovností. Pozornost dokáže přitáhnout také přední maska chladiče a použití řady černých prvků, které v kombinaci s jinak klasickou červenou mají přece jenom za cíl vytvářet dojem vozu se sportovnějším nádechem, než dojem nudného hatchbacku pro starší generaci.
Interiér
Ne úplně v testu vyhovovalo dělení sedací části sedadel, které pro mou osobu nepůsobily úplně pohodlně a první kilometry byly spojené hlavně s neustálým vrtěním a hledání vhodné polohy. Ani možnost nastavitelné délky podsedáku – ručně a celkem odfláknutě, a dobré boční vedení nepomohlo k optimálnímu sedu. Nahoru a dolů, nebo bederní opěrku, mám možnost nastavit elektronicky, ale náklon opěradla, nebo pohyb sedadla vpřed i vzad zase musím řešit pěkně po staru, mechanicky. Otázkou tak zůstává, proč tato kombinace a ne buď jedno, nebo druhé.
Jinak byl ale celkový posez příjemný, místa bylo dostatek a to se dá říci také o sedadlech spolujezdce, i sedadlech zadních. Pozornost přitáhne také osmipalcový dotykový displej. Ten má nejenom dobrý sklon, ale je i stylově zapuštěný. Zaujme i praktické využití barev ikonek, kdy i periferně vím k jaké barvě směřovat prst podle toho, zda chci řešit telefon, rádio, nebo cokoliv jiného. Někteří mohou mít lehký problém s nastavením teploty, jelikož není možnost hýbání o půl stupně, ale jenom o stupně celé.
Zaujme lesklá linie táhnoucí se skrz palubní desku, či lesklé prvky kolem palubní desky či středové přihrádky, které skvěle ladí se stejným nádechem klik. I když i mezi zajímavými kvalitními materiály se najde pár obyčejných tvrdších plastů, které celkový dojem opět lehce zbytečně sráží. Hezky je vyveden kokpit, který po levé a pravé straně využívá analogové prvky, zatímco střed je v čistě digitální, moderní podobě. Hezké je zpracování drobných ikonek ve spodní části, které nijak výrazně neruší a nepůsobí nepřehledně, a přitom mám stále dobrý přehled třeba o zapnutém tempomatu a rychlosti, o vzdálenosti za vozidlem, nebo třeba hlídání pruhů. Řidič zde najde i ne příliš známé informace, jako je třeba teplota oleje, nebo napětí.
Více by Astra mohla mít úložných prostor. Své věci si mohu odložit pod shrnovací přihrádky, nebo do menší poličky ve středovém panelu. Umístit sem mobil sice možné je, ale s obavami o to, aby vám během jízdy nevypadl, z důvodu velmi krátkého dna. Pro větší věci poslouží otevírací loketní opěrka. Tu lze během jízdy posouvat dopředu i dozadu, podle toho jak a zda chci mít opřený loket, či je prioritou, aby nad středovým panelem nepřekážela. Ve chvíli kdy ji však chceme otevírat, musí být zasunutá vzadu. Jsou tu ale i prvky, které celkový design přece jenom trochu kazí. Jako tlačítko elektronické parkovací brzdy, které jako by zde bylo navíc a do stylu až tak příliš nesedělo a vypadalo zbytečně lacině. Ne úplně současně vypadají klasické zamykací čudlíky na dveřích, které už by si možná Astra mohla odpustit. Zvlášť když se tu bavíme o autě s bezklíčovým vstupem.
Výbava
Tady Opel Astra ukázal, že má skutečně co nabídnout, jelikož auto výbavou doslova přetékalo. Nechybělo vyhřívání předních i zadních sedadel, dále také vyhřívaný volant, zadní parkovací kamera, a pochopitelně navigace. V zimě rozhodně potěší také vyhřívání čelního skla. Dále byl k dispozici také adaptivní tempomat, hlídání mrtvého úhlu, nebo detekce chodců na vozovce. Ne vždy ale funguje úplně spolehlivě. Na úsecích kde je chodník těsně u vozovky auto takového chodce nejenom detekuje a upozorňuje na něj, ale při zapnutém tempomatu ho dokonce zaregistruje tak, že začne zpomalovat.
Nechybělo ani hlídání pruhů, které mě s vozem dokázalo v případě najetí celkem plynule a jemně vrátit zpět do jízdní stopy. Bez obav z případných prudkých manévrů. Zároveň můžu v danou chvíli zasáhnout i já ručně a Astra výrazným zvolněním volantu zamezí tomu, abych sám udělal výrazně prudký manévr, a když s volantem výrazněji trhu, odjezd od čáry bude stále plynulý a pozvolný.
Prakticky se jevil také bezklíčový vstup a v mnohém při dodržování rychlosti pomohl také systém čtení dopravních značek. Díky ovládacím prvkům na volantu nebyl problém snadného a rychlého nastavení věcí s jízdou souvisejících. Ať už šlo o kolébku a kolečko v levé části volantu, kde se snadno navolí jakou výbavu a asistenci, pokud jde o rychlost, chci mít aktivovanou. V pravé části je dobře dostupné ovládání kokpitu, stejně jako autorádia. Že je Astra jako stvořená i do města, to potvrzuje nejenom svou menší velikostí, kdy se snadno proplete i menšími uličkami. Má také asistenta parkování, který volné místo nejenom najde, ale také do něho s mírnou asistencí řidiče také zajede. Zajímavé je i upozornění na to, že nedržíme volant. Kromě klasického zobrazení varování a pípnutí se v Astře taktéž lehce ztlumí rádio, aby byl řidič upozorněn na něco, že něco není až tak standardní.
Určitě potěší také dostupnost Apple CarPlay a Android Auto, což v současné době už můžeme brát jako jednu z nezbytností u současných aut. Samozřejmostí je i možnost vytvoření a nastavení různých uživatelských profilů a tím si Astru přizpůsobit tomu, kdo v ní zrovna sedí a jede.
Jízda
Pod kapotou Opel Astra 1.4 Turbo najdeme tříválcový motor s výkonem 145 koní. Z nuly na sto to s ním vytáhneme těsně pod deset vteřin, což sice není žádná oslňující hodnota, ale na běžné ježdění, ve městě i mimo něj výkon dostačuje. Příjemným překvapením je použitá CVT převodovka, i díky které je možné jezdit celkem úsporně. Své mouchy však přece jenom má. Stačí dát nohu z plynu a otáčky výrazně klesají až na tisícovku, což s sebou přinese řadu nepříjemných vibrací a chvilkové otázky, zda je to takto skutečně v pořádku? Nepřirozené zvuky umocnil na můj vkus nepříliš dobře zvolený zvuk blinkru, který by mohl být přece jenom příjemnější.
Kdo by chtěl mít „řazení“ přece jenom ve svých rukou, může pohnout řadicí pákou směrem k sobě a následně už ovlivňovat sám chod automatické CVT převodovky, dle svých potřeb a preferencí. Dá se však říci, že až na drobné problémy s nízkými otáčkami funguje tento typ převodovky slušně a ukazuje, že ne vždy jsou některé kritiky založeny na pravdě.
Vibrace a klepání se však objevují i při vyšší jízdě. Zde už to není ani tak problém CVT převodovky, ale celkového provedení vozu. Jízda z Prahy na Hradec po D11 tak není v řadě úseků až tak příjemným svezením. Při použití různých asistentů je třeba vyzvednout i funkci adaptivního tempomatu, který reaguje celkem slušně a včas, což se odráží na celkové plynulosti jízdy. K dispozici jsou však jenom tři dostupné vzdálenosti od vozidla před námi. Ne úplně přesný je návrat na původní maximální nastavenou rychlost. Tu Astra o několik kilometrů překročí a až potom se pomalu vrací na dané maximum, na tempomatu nastavené. Kladem je však jeho funkčnost až do nuly, což výrazně usnadní a zjednoduší jízdu v kolonách.
Závěrečné shrnutí
I když facelift nebyl spojený s nějakými výraznými designovými změnami, je Opel Astra stále velmi povedené stylové auto. Převodovka CVT sice může přecházet až do extrémně nízkých otáček, ale jinak ani k ní nemáme výrazné výhrady. Když ke všemu přidáme pořádnou porci výbavy a stylu, dá se říci, že Astra je stále velmi povedený hatchback, který měl a po faceliftu jistě i nadále bude mít na trhu své místo.
Zdroj: Autorský text Zdroj fotografií: Vlastní fotografie autora
