Návštěva hlavního města Bavorska je pro většinu z nás spojená s Oktoberfestem, návštěvou Allianz Areny, kde hraje své zápasy Bayern Mnichov a TSV Mnichov 1860, nebo prohlídkou továrního muzea BMW. Nedaleko od centra města se však nachází ještě jedno, neméně zajímavé muzeum, zaměřené na historii dopravy.
Verkehrszentrum je dopravní pobočkou Deutsches Musea, sdružující dále třeba muzeum letectví nebo muzeum vědy a technologií. Celý areál je přehledně rozdělen na tři haly a díky relativně špatné informovanosti zahraničních turistů o něm zde v době mé návštěvy bylo minimum lidí.
Po vstupu do první haly pod označením Stadtverkehr (Městská doprava) Vás uvítá velká parní lokomotiva, mnohem zajímavější je však výstava vozidel s nízkou nebo žádnou spotřebou paliva, která jsou ve městě hojně využívána. Vedle relativně nového elektrického Mini zde uvidíte také elektrický Smart, na elektromobil přestavěný Fiat 500 nebo málo známý elektromobil Pöhlmann EL. Ten byl v Německu vyvinut v roce 1986 jako alternativa k běžným benzínovým nebo naftovým automobilům a ještě téhož roku vyhrál závod elektroaut ve Švýcarsku. Nikl-železné baterie v kombinaci s lehkou a aerodynamickou plastovou karosérií dovolí autu maximální rychlost až 100 km/h a dojezd 60 km. Kvůli vysoké výrobní ceně a nízkému komfortu však sériová výroba nebyla nikdy uskutečněna. Vedle čistých elektromobilů v muzeu stojí také první Toyota Prius z roku 1999 s řízením napravo a revoluční Volkswagen Lupo 3L s tříválcovým dieselem TDI o výkonu 45 kW, se kterým má 855 kg vážící hatchback spotřebovat jen 2,99 l/100 km – i dnes nevídaná hodnota… Vodíkový pohon zastupuje koncepční BMW Hydrogen 7.
Jedním z nejzajímavějších exponátů muzea je Tata Nano LX, která je dost možná jediným kusem ve sbírkách jakéhokoliv evropského muzea. Indická automobilka představila Nano domácímu trhu již v roce 2008 a s nízkou cenou čekala stejný úspěch, jako kdysi Fiat s 500 nebo Volkswagen s Broukem, kteří motorizovali Evropu. Bohužel větší výrobní náklady nebo problémy s požáry na popularitě nepřidaly a prodeje jsou daleko za očekáváním. Vystavený model z roku 2010 je v nejvyšší výbavě LX, obsahující třeba čtyři opěrky hlavy, centrální zamykání, digitální počítadlo kilometrů nebo elektrická okna. O pohon se stará dvouválec o objemu 0.6 litru o výkonu 26 kW. Hned vedle Nana stojí Smart City Coupé v jedné z první vyrobených verzí s označením Edition 1. Porovnání s představou městského auta v Evropě a Indii je při nejmenším zajímavá.
Muzeum však mapuje historii městské dopravy či dopravy obecně úplně od začátku. Najít tak zde můžete rozsáhlou expozici jízdních kol, motocykly, povozy tažené koňmi, první automobily nebo předválečné modely Auto Union, BMW, Horch, Mercedes, Opel či Bugatti. Své místo zde mají i zajímavé německé projekty jako tříkolový náklaďáček Goliath, kapesní Goggomobil od firmy Glas, tříkolová uzavřená kombinace auta a motocyklu Messerschmitt KR200, revoluční BMW Isetta nebo legendární duo Volkswagen Brouk a Transporter T1. Mladšího data narození jsou kupátka Volkswagen Karmann Ghia, Opel GT a Ford Capri, NSU Prinz a Spider nebo jeden z prvních ostrých hatchbacků Volkswagen Golf GTI. Východoněmecká produkce má zastoupení ve Wartburgu 353W nebo v Československu neméně slavném Trabantu 601.
K městské dopravě patří také tramvaje, autobusy (v muzeu většina od společnosti MAN) nebo taxíky v podobě Mercedesu 240D Combi z Mnichova a dalšího Brouka z Mexika. Zajímavá je expozice bezpečnosti, ukazující airbag pro motocyklistu nebo crash testy „tehdy a dnes“. Celá expozice je zakončena nákladními modely Mercedes, MAN, Magnus Deutz nebo sanitním Fordem Transit.
Druhou halu označují v Mnichova jako Reisen, tedy Cestování, a už na první pohled poznáte proč. Hlavní část expozice totiž tvoří vlaky ať už nákladní, osobní nebo poštovní, který je velmi zajímavým. Hlavním objektem je však část německého rychlovlaku ICE. Vedle nich se trošku „krčí“ dálkový autobus Setra S 11 z roku 1955. Českého návštěvníka jistě potěší přítomnost Tatry 87, což je model, se kterým Hanzelka se Zikmundem procestovali Afriku a Jižní Ameriku. Vedle Tatry se vyjímá obrovitý Cadillac Sedan z roku 1959 s V8 pod kapotou, Fantomasův Citroën DS nebo Mercedes-Benz Type 300. Jak se kdysi v Německu kempovalo, ukazuje dobový obytný přívěs. Ani v této expozici pak nemůže chybět původní Brouk. Předválečná nebo válečná doba je zastoupena hned několika vozidly, z nichž nejzajímavějším je limuzína Adler Limousine s plynovým generátorem na dřevo. Snad jediným válečným autem v celém muzeu je Ford Jeep Willys. Monumentální je Lancia Lambda, vedle níž působí předválečná verze tříkolky Goliath poněkud úsměvně.
Třetí hala pod označením Mobilität und Technik (Mobilita a Technologie) nabízí pohled na jediné Porsche 911 v celém muzeu, stejně jako na legendární Ford Model T. Zajímavější exponáty však stojí o kousek dál v podobě tří koncepčních vozidel – Mercedes-Benz třídy S (W140) s autonomním řízením pomocí počítačů, kupé Opel GT 2 s aerodynamickou karosérií a posuvnými dveřmi a konečně stříbrné kombi UNI Car, představené v roce 1981 v rámci projektu Auto 2000. Příznivce závodních automobilů potěšila improvizovaná dráha s monopostem Williams FW23, historickou formulí Auto Union Typ C, zajímavým Messerschmittem 200 Super nebo „stříbrným šípem“ Mercedesem 300 SLR. Před nimi stojí nádherná Alfa Romeo 6C Gran Sport z roku 1931. Jedním z posledních modelů, na který ve své prohlídce narazíte, je NSU Ro80, Auto roku 1968 s Wankelovým motorem.
Výše si můžete přečíst pouze malý výcuc toho, co v muzeu skutečně uvidíte. Pokud Vás zajímá automobilová doprava (ale i jiné druhy dopravy) jako celek, pak mohu návštěvu Deutsches Museum Verkehrszentrum jedině doporučit. Tolik zajímavých exponátů na jednom místě totiž moc často neuvidíte.
Foto: Autor
