Větvemi ošlehaný a blátem zapatlaný lak jen mlhavě prosvítá hustým porostem džungle. Trubkový rám vpředu ohýbá kmeny mladých bambusů a dřeviny se brání mlácením do mřížek chránících světlomety. Náhle ale pohyb vozu ustává a kola se marně protáčejí v bahně. Ze dveří vyskakuje opálený a komáry pobodaný muž, mačetou si prosekává cestu a zahákne naviják za nejbližší kmen, aby vůz dostal z lepkavého sevření. Také tu scénu vidíte tak živě?
Když jsem byl malý, vlastně spíš mladý (výškově jsem nikdy nestrádal), jeden cigaretový koncern pořádal jakousi dobrodružnou soutěž s přídomkem Trophy. Nepamatuji si přesně, oč v ní šlo, ale záběry na Land Rovery Discovery prodírající se džunglí mi utkvěly v paměti (kterou mi přiživují i jedny reklamní puzzle z dětství). Chtěl jsem se toho účastnit, chtěl jsem být při tom, zažít dobrodružství. Připomínalo mi to první pionýrské ročníky Dakaru, když si účastníci sáhli na dno svých možností a nehonili se za každou vteřinou jako dnes.
Nedávno jsem se projížděl a u krajnice jsem zahlédl jedno z aut, co miluju. Což o to, není to neobvyklá situace, stává se mi tak dvakrát do týdne (ale přiznávám, že kolem toho Civicu Type-R jezdím skoro schválně), ale tenhle Defender mě prostě uhranul. Khaki zelená verze 110, stupačky na bocích, ochranný rám s kryty světel a navijákem, rezerva na kapotě a protiskluzové plechy na blatnících, střešní zahrádka s kanystry a rozkládací spací rakví. To je ono! To je přesně takový typ auta, jaké miluju a které představuje jeden z mých snů.
Ale právě proto, že to auto platonicky zbožňuju, mu nikdy nesmím provést tu ohavnost, že si jej pořídím. Nechápete? Je to prosté – bydlím totiž v hustě obydlené části naší vlasti, plné silnic, byť hrbolatých, a která je pravidelně v zimě udržovaná. Kromě prvního dne, abych byl přesný. Ale kvůli těm 12 hodinám ročně prostě nelze vlastnit skvělý vůz. Nebo alespoň já nemám to srdce ten vůz trápit na silnicích. Možná si teď myslíte, že plácám a nechci tím nekomfortem trápit sebe. Možná to v tom taky je. Pár pravých „teréňáků“ jsem zažil, a třeba hasičské Campo ve mně nechalo též hlubokou brázdu (i když škoda, že mě nenechali zapnout majáček). Ale na silnici to sláva není. To ovšem netrápí lidi, kteří si takový vůz pořídí, protože jej potřebují. A v tom je celý problém, já mezi ně nepatřím!
Ale hrozně bych chtěl! Chtěl bych občas bydlet ve srubu u jezera, s jedinou příjezdovou polní cestou, která by ideálně vedla přes dva brody. Ale přece se nebudu stěhovat. Už jsem si zvyknul na ty zakroucené okrsky, tvrdší podvozky a nestálé okukování a zkoušení řidičských technik mistrů volantu. Asi by mi to chybělo a kdo ví, jestli by mne zakrátko nějaké to terénní šílenství neomrzelo.
Ovšem snažím se nevynechat příležitost se někdy s pravým drsňákem svézt. A popravdě, líbily se mi snad všechny pravé tréňáky. Pajero mi přijde na poměry kategorie krásné, Range Rover se dobře řídil a Patrol projel neskutečné věci. Dokonce jsem měl možnost vyzkoušet si i samozvaného krále tehlé kategorie. Nemohu říct, že mi Hummer H2 připadal jako nejlepší vůz na světě, ale na motokrosové trati s ním byla veliká zábava. Sice jsem se cítil, jako kdybych zkoušel jezdit skutečným autem po silnici v modelovém kolejišti, ale bavil jsem se. Pocit, že visíte v pásech, zatímco se auto sune ze svahu prakticky kolmo dolů, nebo skutečně velký boční náklon na mokrém blátě, ale jste rádi, že jedete jakž takž rovně, to jsou opravdu silné zážitky. A smyky v zatáčce s takovým mastodontem, to se nešlo nesmát od ucha k uchu. Ono i pár změkčilých SUV, která prošla naší domácností, musela protrpět nějaké to dobrodružné zablbnutí. A Toyotě RAV4 to bláto na střeše fakt slušelo.
Taková auta zkrátka patří do terénu. Já tam ovšem natrvalo patřit nechci, a proto zůstanu u svých objektů touhy, menších zadokolkách sportovního střihu. A záhadou pro mne je, co vede lidi v centru Prahy k nákupu těchto aut. I když je jistá šance, že všichni jezdí někam na Šumavu do horských chat uprostřed sjezdovky. Nebudu jim křivdit, nechci je soudit. Můj případ to není, a tak nezbývá, než obdivovat univerzálnost strojů této kategorie a občas závidět jejich majitelům. A skřípat zuby při blábolech marketingových oddělení, která tyto vozy nebo z nich odvozené SUV označuje za vhodné pro hustý městský provoz.
Foto:expeditionportal.com, truckertrend.com, off-road.com
