Dnes pro vás mám informace o svých dojmech se starým, ale stále pohodlným a silným autem. Jde o výrobek klasického sedanu britského Jaguaru řady XJ, která se vyrábí už od roku 1968, kdy se ještě jako poslední model značky pod vedením sira Williama Lyonse představil na autosalonu v Pařiži a díky svému charakteru nastavil nové parametry nejen pro modely vlastní značky, ale i pro svou konurenci.
Model, který jsem měl možnost poznat zblízka, je několikátá generace vozů řady XJ, kdy Jaguar byl již ve vlastnictví společnosti Ford Company. Tento model se představil v roce 1997 v německém Frankfurtu a navazuje na předchozí generaci X300, od které se vzhledově liší vlastně jen v detailech. Zato uvnitř kabiny bylo vše přepracováno a auto dostalo například zaoblené tvary palubní desky.
Už na první pohled mi jeho tmavě zelená metalická barva k autu sedí, vypadá elegantně a se světlým interiérem obloženým dřevem se dobře doplňuje. A když vysvitne slunce, lak ještě ukáže své další odstíny, které v zamračeném počasí nejsou moc vidět.
Při setkání s tímto autem si většina lidí všimne na dnešní dobu neobvyklého tvaru karoserie, který svým vzhledem navazuje na generaci původní XJ6, jejíž výroba skončila na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Z boku je to klasická dlouhá a nízká silueta, zpředu zaujmou čtyři kulaté světlomety. Po nastoupení do vozu mě pohltí světlé kožené čalounění s pohodlným posezem, po zasunutí klíčku do spínací skříňky se automaticky nastaví volant do správné polohy a sedačka podle poslední pozice řidiče.
Pohonnou jednotkou byl pro tuto řadu určen osmiválcový motor v objemech 3,2 a 4,0 litru, přičemž větší z motorů s přeplňováním byl základem pro nejsilnější a také nejrychlejší verzi XJR.
Po nastartování se rozběhne tichý osmiválec, který po zavření dveří téměř není slyšet a jeho výkon umožňuje převalovat se v nižších rychlostech těsně nad hranicí volnoběhu. Ačkoliv model nemá vzduchové odpružení jako některé předchozí verze, dlouhý rozvor napomáhá pohodlné a lehce houpavé jízdě. Ale protože značka Jaguar vždycky patřila i ke sportovním vozům, ani v pohodlné limuzíně se sportovní charakter nezapře, zvláště při využití tlačítka „sport“. To o sobě potom dá čtyřlitrový osmiválec vědět zahučením, automat podřadí a rozjezd vás zatlačí do sedačky. Továrnou udávaná maximální rychlost je u této varianty 243 km/h, což bohatě stačí na limity nastavené na většině evropských silnic. Na německé dálnici, kde je možné „provětrat pavučiny“, není problém se rychlostí okolo dvou set kilometrů v hodině pohodlně houpat na měkkém, ale dostatečně jistém podvozku i na velké vzdálenosti, pustit si k tomu v kvalitním ozvučení z osvědčené CD měniče, rádia nebo tehdy obvyklého kazetového přehrávače muziku, která se hodí k momentálnímu stylu jízdy a zkrátka si jízdu užít naplno.
Na okreskách se s poměrně těžkým autem „řádit“ tolik nedá, přecejen je při řízení na klikatých cestách jeho váha znát. Přesto si ale lze jízdu užít, ubrat rychlost a pokud si chceme odpočinout na jiném místě než na místě řidiče, pak se nechat ukolébat pohodlnou jízdou.
Málem bych zapomněl – do výbavy patřil samozřejmě také mobilní telefon, zabudovaný do středové konzole a sladěný s handsfree sadou ovládanou na volantu. Bohužel jsem zatím neměl možnost jej vyzkoušet, ačkoliv telefon se zdá být stále funkční, jen se mi zatím nepodařilo najít někoho, kdo by se chtěl s dvacet let starým telefonem pokoušet nastavit jej pro dnešní operátory.
Ptáte se i na spotřebu? V této kategorii aut to není údaj, kterou by většina majitelů řešila, na druhou stranu patří s objemem a výkonem, který je v autě k dispozici, podle mého názoru, spíše k nižším, zejména přihlédneme-li ke konkurenci z té doby.
Z mého pohledu datum výroby u aut této kategorie vůbec není na závadu, vyzařují charisma, které v dnešní době, kdy automobilky chrlí milionové série aut, často postrádá.
