Renault R8 (později jen 8) byl vyvýjen na počátku 60. let a poprvé se představil v roce 1962. Navazoval na kulatý typ Dauphine, který měl stejnou koncepci – čtyřdveřový sedan s motorem vzadu a pohonem zadních kol.
Novinkou osmičky byl litrový čtyřválec OHV s pětkrát uloženým klikovým hřídelem. Výkon agregátu byl 30 kW. Na 725 kilogramů těžký vůz to stačilo bohatě, maximálka byla 125 km/h. Chladič se ovšem přestěhoval až za motor. Trumfem vozu bylo nezávislé zavěšení kol a odpružení vinutými pružinami. Novinkou byly také kotoučové brzdy na všech kolech. Třístupňová převodovka byla plně synchronizovaná, mohli jste si ovšem připlatit za čtyřkvalt se synchronizací všech stupňů vyjma prvního. Takové parametry lákaly i řidiče v Československu a tak Mototecha dovezla více než osm tisíc těchto vozů i k nám.
Hlavním trumfem osmičky je na tehdejší poměry moderní karoserie. Na ní se významně podílel Philippe Charbonneaux, který později navrhnul přelomovější typ R16. Ve velké přední části byl zavazadlový prostor, do kterého byl umožněm přístup vyklopením kapoty s centrálním prolisem. Mezi světlomety byla malá chromová lišta se znakem Renaultu, pod ní se nacházel velký nárazník se zvýšenou přední částí. Další chromová lišta se nacházela na boku. V zadní části na zadním víku byla řada otvorů, kterými se k agregátu dostával vzduch. Modernizace z roku 1968 pak dostala na karoserii osmičky některé stylistické prvky z příbuzného typu R10. V roce 1971 skončila produkce ve Francii a v roce 1976 i ve Španělsku. Výroba ovšem pokračovala v Bulharsku pod značkou BulgarRenault a v Rumunsku pod názvem Dacia 1100.
V roce 1964 se pak objevil silnější model 8 Major s převrtaným obsahem na 1108 ccm a čtyřstupňovou převodovkou. Výkon se pohyboval na hodnotě 31,6 kW. O tři roky později se tento motor stal standardním, protože o rok později uvedla automobilka 8S s motorem 1.1 a výkonem 37 kW. Vrcholem ovšem byly modely Gordini. Amédée Gordini se ve sportovních úpravách opravdu vyznal a jedenáctistovku vyladil na 57 kW. Na první pohled se sportovní model odlišoval modrou barvou a dvěma asymetricky umístěnými bílými pruhy. Za další dva roky přidal Gordini další pár světlometů a převrtal motor na 1255 ccm. To už byl výkon vozu 65 kW a s pětistupňovou převodovkou uměl sportovní sedan jezdt až 175 km/h. Vozy Gordini měly také nově menší světlou výšku, dvojité tlumiče na zadní nápravě a negativní sklon zadních kol, který přispíval k lepší stabilitě. Celkem vzniklo více než 11 tisíc těchto vozů.
S takovými parametry se Renault směle pustil do závodění. V letech 1964 až 1966 vyhrály osmičky tříkrát Korsickou rally, v roce 1965 přidali výhru v Alpském poháru a v roce 1969 i na slavné Rallye Monte Carlo. Od roku 1966 se ve Francii rozjel pohárový šampionát Gordini Cup, který se stal ideální vstupenkou do závodů pro mladé jezdce.
Foto: AutoWP
