Ford Transit letos slaví padesáté narozeniny a ne vždy se jednalo jen o nezničitelného soumara v až neuvěřitelném množství kombinací. Začátkem sedmdesátých let totiž někoho v britské divizi modrého oválu poprvé napadlo, že zkřížení Transitu se závodním speciálem je vlastně naprosto geniální nápad.
První Transit Supervan se ukázal veřejnosti na Velikonoční pondělí roku 1971 při setkání na britském okruhu Brands Hatch. O jeho stavbu se zasloužila společnost Terry Drury Racing, která použila sice klasickou ocelovou karosérii Transitu, avšak „naroubovanou“ na technický základ Fordu GT40. Kromě mnoha shodných dílů podvozku, včetně nezávislého zavěšení a brzd, to znamenalo také uprostřed uložený osmiválec Gurney Weslake se čtyřmi karburátory Weber o výkonu 441 koní. Aby mohl být takový výkon vůbec přenesen na vozovku, dostal Supervan široké pneumatiky a upravenou pětistupňovou převodovku ZF. Maximální rychlost byla údajně přes 241 km/h, přičemž ¼ míli dokázala dodávka pokořit, při 148 km/h, za 14,5 sekundy! Důkazem rychlosti budiž i zrychlení na 96 km/h za 7 sekund a na 160 km/h za 21,6 sekundy. Aby Supervan dokonale ladil s ostatními sportovními modely značky té doby, dostal bílý lak se třemi modrými horizontálními pruhy a nápisem Ford. Vedle propagačních účelů půjčil modrý ovál „rychlou a zběsilou“ dodávku také vybraným novinářům, ti přitom nešetřili chválou.
Po úspěchu s prvním Supervanem se Ford rozhodl představit v roce 1984 Supervan 2. Na rozdíl od svého předchůdce dostala „dvojka“ speciálně vyrobenou, modrobílou laminátovou karosérii s prvky tehdy již pozvolna končícího Transitu druhé generace. Zatímco šasi si inženýři z Auto Racing Technology, zodpovědní za stavbu Supervanu 2, půjčili od závodního prototypu třídy C s označením C100, 3.9litrový osmiválec Cosworth DFL s maximem 9000 ot./min byl jen lehce upravenou jednotkou Cosworth DFV, používanou ve vozech formule 1. Maximální výkon 590 koní stačil v kombinaci s pětistupňovou převodovkou Hewland ke zrychlení z 0 na 96 km/h za 3,4 sekundy, respektive z 0 na 160 km/h za 7,1 sekundy. ¼ míle zajel Supervan 2 za 12,1 sekundy. Po premiéře na grand prix tahačů v britském Doningtonu byl Transit převezen do Silverstone, kde se při testech povedlo Martinu Brundlovi dosáhnout maximální rychlosti 283 km/h. Kariéra Supervanu 2, jehož cílem bylo opět demonstrovat možnosti užitkového Transitu, skončila zhruba rok po představení, protože druhou generaci klasického Transitu vystřídala ta třetí. Na dlouhou dobu tak byl jediný vyrobený Supervan 2 uložen v britskému muzeu užitkových automobilů.
V roce 1994 zamířila na trh výrazná modernizace třetí generace Transitu, což byla dle marketingových stratégů Fordu ideální doba na oprášení myšlenky Supervanu. Jeho druhá generace tak byla společností DRL Engineering přestavěna na Supervan 3, který vůbec poprvé sloužil jako poutač při uvádění nového modelu. Supervan 3, představený v roce 1995 na autosalonu v Birminghamu, tak dostal opět laminátovou karosérii, ta byla však zmenšena na 7/8 velikosti klasického Transitu. Šasi z Fordu C100 s nezávislým zavěšením všech kol zůstalo nezměněno, původní pohonnou jednotku Cosworth DFL však nahradil osmiválec Cosworth HB, používaný ve formuli 1 v monopostech Benetton. Jeho maximální výkon 650 koní (některé zdroje uvádějí až 740 koní při 13 500 ot./min) přenášela na hořčíková kola OZ se slicky Goodyear Eagle šestistupňová sekvenční převodovka za asistence diferenciálu Quaife s omezenou svorností. Při hmotnosti 890 kg dokázal Transit zrychlit na 100 km/h za 3,6 sekundy a dotáhnout to až na maximálních 322 km/h. V roce 2001 bylo charakteristické zbarvení Supervanu, který do té doby vylepšoval image Fordu, vyměněno za červený lak se žlutými logy společnosti Royal Mail. Zmizelo též typické zadní křídlo. To všechno bylo přitom z důvodu „oslavy“ uzavření spolupráce mezi poštovní společností a modrým oválem. Modrobílou karosérii dostal Supervan 3 zpět díky restaurátorům ze Sporting and Historic Car Engineers v roce 2004, ve stejnou dobu však přišel o motor Cosworth HB. Z praktických důvodů byl osmiválec nahrazen menším šestiválcem Cosworth Pro Sports 3000 o výkonu přibližně 264 koní. Tato síla je na zadní kola posílána přes pětistupňovou manuální převodovku Hewland. Technicky vyšperkovaný Supervan 3 je dodnes, na rozdíl od prvního Supervanu, součástí sbírky Ford Heritage a čas od času se objeví na akci typu Festival rychlosti v Goodwoodu. A perlička na závěr – v roce 1998 zavítal Supervan 3 také na Masarykův okruh v Brně.
##transit_supervan##
Zdroj: Ford, Popular Mechanics (January 1986), rebelvanners.co.uk, carbuildindex.com, commercialmotor.com
