Bude udávaná spotřeba přesnější? Od září možná ano

Také si při pohledu na palubní počítač v kolonce spotřeby říkáte, že neumíte jezdit, jelikož hodnota v technickém průkazu vozidla je o poznání nižší? Buďte si jisti, že u vás chyba rozhodně není. Údaje v technickém průkazu odpovídají laboratorním testům, za ideálních podmínek. A hodnota v palubním počítači zase odpovídá skutečnosti. A od září by mohlo dojít k tomu, že dané dvě hodnoty k sobě budou mít mnohem blíže.

Nová forma testování

Worldwide Harmonized Light-Duty Vehicles Test Procedure neboli WLTP je druh testu, na jehož základě dojde k zjištění výsledků, které jsou spojeny jak se spotřebo vozu, tak i se zjištění toho, jaké jsou emise vozu. V současné době je tento test prováděný v laboratořích, ve válcové zkušebně. Vůz tedy vlastně jenom stojí na pohyblivých válcích a během toho se hodnoty měří. Je tedy jasné, že výsledky jsou na hony vzdálené reálnému provozu.

A to by se mělo změnit, jelikož test WLTP by měl být spojený nejenom se zkušebnou, ale měl by se odehrávat také na reálných silnicích. Objeví se tedy dvě dost možná výrazně odlišné hodnoty. A právě na tomto základě dojde k tomu, že se stanoví výsledná data, která se uvedou do technického průkazu vozidla.

Nasimulovat vždy stejné prostředí může být obtížné

Když se podíváme na standardizované podmínky každého testu, tak sem patří třeba to, že musí být načerpáno jenom konkrétní certifikované palivo, akumulátor musí být nabitý nejméně na 80 procent a musí být prověřen stav vozidla připojením řídící jednotky k diagnostice. Toto samozřejmě žádný problémem není.

Potom ale na řadu přicházejí komplikovanější požadavky. Teplota například nesmí být jiná, než je rozmezí -2 až +35 °C. Pokud jde o nadmořskou výšku, tak se nesmí jet ve výše položených silnicích, než je 700 metrů nad mořem. Celkem je požadavků okolo 30 a jenom ve chvíli, kdy jsou splněny všechny do jednoho, může být test platný a hodnoty jsou použitelné. Už to ukazuje, co vše vlastně ovlivňuje papírovou a reálnou spotřebu.

Dány jsou i rychlosti a ujetá vzdálenost

S testy dále souvisí i to, že je nutné otestovat hned trojici jízdních režimů. První je spojený s jízdou ve městě, do rychlosti 60 km/h. Druhý režim je spojený s jízdou mimo město, a to při rychlostech v rozmezí 60 – 90 kilometrů v hodině. Třetí režim je spojený s jízdnou na dálnici, kde musí hodnota na tachometru přesahovat 90 km/h. Dokonce je stanoveno i to, že je třeba akcelerovat reálně, nikoliv s ohledem na to, aby test dopadl co nejlépe.

Dále je třeba v daných režimech ujet minimálně 16 kilometrů a v tom dálničním dosáhnout na rychlost až 131 kilometrů v hodině. Celkové testování by mělo trvat minimálně 90, ale zároveň také maximálně 120 minut.

Očekávají se přesnější hodnoty

Na to, nakolik budou tyto reálné testy přesné, si musíme počkat až do září. Už nyní je ale jasné, že přesnější, než současná laboratorní metodika, budou rozhodně. Provádění daných testů bude opět plně v režii nezávislých zkušeben, kam patří jak Dekra, tak i TÜV.

Pokud se vše podaří jak má, dost možná se někteří skutečně šetrní řidiči dočkají i toho, že jejich automobil si reálně vezme méně paliva, než bude udané v technickém průkazu. To je dnes za běžných podmínek provozu spíše zbožné přání, než něco reálného.