Sice už jsme vám v redakčním testu představili aktuální devátou generaci modelu Civic, ale za připomenutí by možná stála i ta osmá generace, takzvané UFO. Jako ojetina je totiž starší generace Civicu dobrou volbou.
Vzhled
Hlavním motivem celého vozu je trojúhelník a nutno říci, že si s tím designéři opravdu vyhráli a odvedli perfektní práci. Tento tvar mají mlhovky, koncovky výfuku a vlastně i linie předních a zadních světlometů jsou ve tvaru jakéhosi rozpláclého trojúhelníku. Krásné jsou i přední kovové kliky, které prý mají připomínat kosmickou loď. To se mi sice nezdá, ale rozhodně vypadají dobře. A oceníte i další detaily, jako například stěrače mířící od sebe, podobně, jako tomu bývá u autobusů, nebo trojúhelníkové blinkry v zrcátkách.
Zádi sice dominuje spojler dělící zadní okno a pak světlomety spojené průhledným panelem v jeden celek. Řada lidí mi opakovaně tvrdí, že to omezuje výhled, ale zatím nikdy se mi za něj neschovalo celé auto. A navíc mi alespoň řidiči za mnou nesvítí skrze zrcátko do očí. Autofanatika ale zaujmou dvě koncovky výfuku, které jsou trojúhelníkové a vypadají prostě skvěle. Navíc Civic 1.8 má skutečně dva výfuky, zatímco u slabší 1.4 si budete muset vystačit jen s jednou koncovkou, druhá je na ozdobu. Celkově je však vzhled vozu perfektně dotažený do detailu a ani po několika letech se neokouká.
Interiér
Futurističnost pokračuje i v interiéru. Už na pohled tu jsou kvalitní materiály v zajímavém podání. Místo pro řidiče trochu připomíná kokpit, celý manipulační prostor řidiče a všechny ovládací prvky jsou nasměrovány k osobě třímající kulatý věnec volantu optimální velikosti a tloušťky. Celý volant je příjemně malý a má i dnes skoro nezbytné „bicepsy“. Za ním je hlavně vidět otáčkoměr. Tachoměr je ale digitální. Na umístění ovladačů si budete muset chvilku zvykat, je to daň za futuristický interiér. Velmi potěší startovací tlačítko, skvělá vychytávka pro hračičky. Škoda, že se tak motor i nevypíná. Nesvůj jsem jen z tvaru rukojeti ruční brzdy. Z místa řidiče si toho nevšimnete, ale od spolujezdce prostě páka připomíná pánské intimní partie. Zdá se vám to malicherné? Dost možná, ale alespoň nelze mít výtky k důležitým věcem, jakými je například posez za volantem nebo tvar a použitý materiál na řadicí páce. Dále tady najdete hromadu odkládacích prostor, které jsou i velmi rozměrné, ať už mluvíme o kastlíku u spolujezdce i uprostřed nebo o dveřních kapsách. A v zimě určitě uvítáte vyhřívaná přední sedadla.
Když budete nastupovat dozadu, musíte využít kliku schovanou v C-sloupku. Velmi hezký detail, který potěší hračičky, jako jsem já. Navíc vzhled vozu pak trochu evokuje třídveřovou verzi. Prostor vzadu je dost velkorysý. Zprvu nechápu, jak se do na pohled malého auta povedlo vměstnat velký kufr i dostatek místa pro nohy. Ale zkrátka se zadařilo a amputovat si nohy za vyšším řidičem opravdu nemusíte. Jen nad hlavou možná vyšší jedinci ucítí svažující se střechu a hlavně si budou muset dávat pozor při nastupování. To je ale jediný problém, jinak je přístup na zadní sedadla bezproblémový díky dveřím otevírajícím se ve velikém úhlu. Zavazadlový prostor působí velmi velkorysým dojmem, a opravdu se do něj vměstná většina věcí, které budete chtít převážet. Navíc jej lze snadno zvětšit sklopením zadních opěradel. A navíc můžete využít systém Magic Seats a sklopit zadní sedáky nahoru, čímž vznikne prostor na převoz vyšších předmětů.
Jízda
Civic vždy patřil k autům, která vás potěší, zejména pokud vás opravdu baví sedět za tou kulatou věcí, co se jí říká volant. A vyjímkou není ani osmá generace, byť puristé budou prskat nad přechodem od víceprvkové zadní nápravy k tradiční klice a nad tím, že pokrokové lichoběžníkové zavěšení vystřídal McPherson. Na papíře to bude vypadat jako krok zpět, ale s tímhle létajícím talířem se prostě musíte projet, abyste pochopili. Podvozek totiž funguje na sériový vůz nižší střední třídy neskutečně dobře. Výborně drží stopu na sebeuskákanější okresce, až se najednou přistihnete, že máte na tachometru o 20 km/h více, než byste chtěli. Skoro by tohle auto měli vydávat v prodejnách na revers, protože si za jeho volantem začnete hrozně vyskakovat. Alespoň o mně to rozhodně platí, protože mě jízda s osmou generací pořád baví. Vytáčení atmosferického motoru, který má tak hezký zvuk, že ani nezapínám rádio, skvělý posez za volantem a výtečně umístěné pedály, na který není problém učit se techniku meziplynu. Pokud se však bojíte o své peníze a body, protože co si budem povídat, policie nám od nich ráda pomáhá,(má to přece napsané i na dveřích), tak si můžete nastavit výstražné pípnutí při překročení nějaké rychlosti.
Motor se zpočátku projevuje dost tlumeně a ostýchavě. Ale když se nebudete bát poslat ručičku do vyšších poloh, začnou se projevovat jeho akustické kvality. Nesmíte se zkrátka bát na to pořádně šlápnout, pak se dočkáte zvuku naznačujícího potenciál vozu. Nad čtyřmi tisíci se otáčky zvyšují větší rychlostí a vůz začne rychleji akcelerovat. Zajímavé je, že originální sedmnáctipalcová kola jsou sice velmi hezká, ale také velmi těžká. Sami víte, že odpružená hmotnost je pro chování vozu důležitá, takže by se patrně celkové chování vozu zlepšilo s lehčími koly. Jediné, co mi za jízdy začalo trochu vadit, byly dvě věci omezující trochu výhled. Mrtvý uhel se totiž ukrývá za A-sloupkem, kam se vám občas schová chodec nebo na kruhovém objezdu i celé auto. Jistě, naklonit hlavu není žádný problém, ale trochu to otravuje. A pak je tu vnitřní zpětné zrcátko, které je umístěné právě tak, aby vám schovalo světla semaforu, až budete stát na křižovatce. To jsou ale podružné věci, po městě se stejně brzo unudíte, a tak vyrazíte na okresky, kde nejsou ani semafory, ani kruhové objezdy. A jak už víme, právě tam si Civic počíná skvěle.
Závěr
Honda Civic je autem, které vás má bavit, a to se předchozí generaci jistě daří. Technika je v některých ohledech méně sofistikovaná, než u předchůdců, ale stále Civic patří k řidičsky nejlepším vozům ve své třídě. A to i přes to, že je na trhu už několik let jeho nástupce. Benzínová osmnáctistovka je svižná a má ochotu popohnat vůz k rychlejší jízdě, aniž by vás zruinovala vysokou spotřebou. Při výběru ojetého kusu zkontrolujte, zda měl vůz pravidelně měněný olej, zhruba v intervalu 15 tisíc kilometrů. Rozhodně by Civic neměl olej „žrát“, v tom případě je s motorem něco v nepořádku. Jinak je agregát velmi spolehlivý. Pokud můžete, vybírejte novější modely po prvním faceliftu, kdy byl například vyřešen i problém s vlhkostí v předních světlometech. Pokuste se také překontrolovat podvozek, po vyšším nájezdu může působit unaveně a zbytečně by vás okrádal o jízdní zážitky.
Porovnejte parametry vozu Honda Civic s konkurencí na Autohled.cz
Foto: Mikka
