Už jsem fotku svého auta několikrát viděl na různých Facebookových skupinách, které se zabývají špatným parkováním. Vím, že se tak parkovat nesmí, ale já to dělám záměrně. Komukoliv řeknu důvody, pochopí, že to z mé strany není žádný naschvál, ale v podstatě nutnost. Už jenom proto, že rozměry parkovacích míst jsou u mnoha supermarketů malé a mít kolem většího SUV dostatek prostoru, je skoro nemožné.
Středem na čáru
Asi chápete, jak parkuji. Když hledám místo na parkovišti u supermarketu, nebo někde ve městě, tak vždy jenom tam, kde jsou vedle sebe dvě volná parkovací místa. Do nich automaticky couvám tak, abych měl jejich čáru vždy ve středu svého auto. Ano, zaberu tak dvě místa najednou, ale mám k tomu své hodně dobré důvody. A nějaké to focení mého auta, nebo poznámky kolemjdoucích, mě rozhodně nerozhodí.
Za vše mohou ostatní
Vlastně jsem k tomuhle stylu parkování přešel ve chvíli, kdy jsem začal doslova nenávidět ostatní, neohleduplné řidiče. V ideálním světě by si každý parkoval ve svém prostoru. Ale my v ideálním světě nežijeme. Někdo si dává na svém parkovacím manévru záležet, jiný ne.
Už se mi mnohokrát stalo, že jsem na bocích svého auta našel cizí lak. Od toho, jak někdo vedle mě prudce otevřel dveře, tak, až to zanechalo šrám na mé karoserii. Stejně jako se mi několikrát stalo, že jsem přišel ke svému auto a kolega – motorista stál vedle mě tak těsně, že jsem se sotva nasoukal dovnitř.
Budu tak parkovat dál
Ne, už nechci mát omlácené auto, ani se do něj nechci dostávat skrz páté dveře. A také nechci dávat malého syna do sedačky z druhé strany, protože někdo neohleduplný zaparkuje natěsno. Radši snesu to, že mi nadávají do arogantních silničních pirátů. Alespoň mám jistotu, že moje auto zůstane nepoškozené a kdykoliv budu potřebovat, nastoupím pohodlně, jak mám. S tímto stylem parkování přestanu ve chvílí, až usoudím, že se naučili parkovat i ostatní. Což patrně nebude nikdy…
Zdroj: Autorský text
