Pro vozy Mazda jsem měl vždy určitou slabost. Líbil se mi design, charakteristicky červená barva, snaha dělat věci po svém (třeba absence dotykových displejů). A samozřejmě motory, kdy místo oturbených tříválců dokázala automobilka stále nabídnout atmosféry se slušným objemem i výkonem. No, a potom přišla Mazda MX-30. První elektromobil japonské automobilky. Jasně, tomuto trendu se žádná značka dříve nebo později nevyhde. Ale je MX-30 opravdu auto, které je vytvořené pro tento svět? Po týdenním testu mám jasno – ne, není.
Facelift?
Do rukou se mi dostala faceliftovaná Mazda MX-30. Nutno říci, že neznalému by tento fakt možná unikl, jelikož změn u této omlazené verze vozu je v podstatě takové minimum, že o tom mluvím spíše z formálního hlediska. Auto si tak zachovává v podstatě stále stejný vzhled, tvář designu, který je označován jako Kodo. Jeho základem jsou čisté linie, minimalistické křivky, i elegance.
Mám-li být konkrétnější, oproti jiným Mazdám je tu podstatně decentnější maska, na kterou navazují opět rozměrově spíše menší světlomety. Vše je zajímavým způsobem doslova vsazeno do karoserie vozu, čemuž napomáhá také mírný převis přední kapoty. Klasická, výraznější „Mazdí“ maska mi sice trochu chybí, ale lepší než nic, jak bývá u některých elektromobilů standardem. Povedeně působí i zadní část vozu, kde jasně vyniká především dvojice kulatých světlometů. Víko zavazadelníku naopak působí spíše chudě, nudně, jednoduše.
Z bočního pohledu ale Mazda MX-30 nemá nic, co bych mohl vytknout. Líbí se mi její silueta, která se v zadní části výrazně svažuje a navozuje pocit kupé. Povedené je i dvoubarevné lakování, v kombinaci červené (která k Mazdě prostě patří) a černé barvy. Příjemně působí i vodorovná chromová lišta na C sloupku, která nese výrazné označení Mazda.
Větší, než se zdá
Už na první pohled je jasné, že Mazda MX-30 je auto určené do města. Vzhledově nepůsobí nijak rozměrně, ale zdání klame. Uvnitř nabídne překvapivě dost prostoru. I díky možnosti nižšího posezu, budou mít vyšší pasažéři dostatek prostoru nad hlavou. Vzadu je to prostorově o něco horší, ale při „solidární“ poloze sedačky vpředu, si i lidé na zadních sedadlech patrně nebudou stěžovat. Samotné prostornosti rozhodně, tedy alespoň opticky, přidává řešení dveří, otevírajících se takzvaně proti sobě. Když přední i zadní naplno otevřu, získávám pocitově krásný open space. Praxe využití těchto dveří je ale trochu jiná, ale o tom až za chvíli.
Teď se musím věnovat interiéru. Samotná Mazda říká, že interiér MX-30 byl navozen pro lidi s aktivním životním stylem. Tmavě laděný design celého interiéru rozhodně nepůsobí ponurým dojmem. Pozitivní vliv na to má určitě samotná prostornost auta, kvalitní použité materiály, ale i kombinace s korkem, kterého je hojně použito na středovém panelu. Osobně nechápu proč, nedokážu odhadnout jeho praktičnost, pokud jde o údržbu – ale jo, líbí se mi to, proč ne.
Jak jsem zmínil v úvodu, Mazda jde tak trochu svou cestou. To se týká tohoto vozu. Facelift Mazda MX-30 nevyužívá dotykového infotainmentu, ten se ovládá joystickem na středovém panelu, který je stejně jako volič převodovky ve vyvýšené pozici, proto i snadno dostupný rukou položenou na loketní opěrce. Díky absenci dotykového ovládání může být displej infotainmentu velmi decentně vsazený do palubní desky a umístěn ideálně v zorném poli řidiče.
Nejde ale o jediný displej. Mazda MX-30 zaujme i svým ovládáním teploty. K tomu slouží ještě jeden displej. A ten už dotykový je. Ale nebojte, stále tu jsou mechanická tlačítka na ovládání těch nejzákladnějších funkcí, které souvisí s teplotou. Jinak celé rozložení interiéru působí vcelku prakticky a ergonomicky a nedá se říct, že by bylo něco, co bych neměl na dosah ruky.
Elektromobil do města?
Mazda MX-30 je elektromobilem určeným do města. Odpovídá tomu i baterie o kapacitě 35,5 kWh, která znamená dojezd pouze 200 km. U auta do města však očekáváte trochu větší praktičnost, než kterou tento elektromobil disponuje. Kamenem úrazu jsou právě proti sobě otvírané dveře. Když stojíte sami na prázdném parkovišti a máte možnost otevřít je dokořán, pocitově vám přijde, že jde o řešení neskutečně praktické. Tedy, dokud ho nezačnete zkoušet. I když máte kolem sebe dostatek místa a obě křídla dveří otevřeny dokořán, stále se vám na zadní sedadla nebude usazovat úplně pohodlně. Stačí, když si vybavíte hlášku Dalibora Vrány z filmu Vrchní, prchni: „Jak se tam do toho vlastně leze?“; „Jako za kulomet, paní. Přikrčit a mírně zaklonit“. Lépe bych to nevystihl.
A to nemluvím o situaci, kdy budete na plném parkovišti a vedle vás bude auto. Nejenom, že v tu chvíli nemáte možnost otevřít obě dveře dokořán, ale pamatujte na to, že vy musíte nejprve otevřít ty přední, lehce se kolem nich protočit směrem k vozu, a až potom otevřít zadní. Podobným manévr musíte absolvovat, když si na zadní sedadla chcete hodit třeba jenom batoh. No, a když potřebujete umístit na zadní sedadlo protisměrnou dětskou sedačku, je to taktéž nezapomenutelný zážitek. To, že nejprve musíte zavřít dveře zadní a potom až přední – jinak dáte do předního laku dveří solidní ránu, nesmím opomenout. A to, že po usednutí dozadu a zavření svých dveří zůstanou ty přední otevřené, protože na ně nedosáhnete, to nechávám jako příjemný bonus, na který přijdete až později.
Zjišťuji, že toto řešení nebude do města, na plná parkoviště úplně ideální. A co tedy na delší trasy? Dojezd 200 km není žádný zázrak, ale malá baterie a možnost využití 50kW rychlonabíječky zní jako tolerovatelná kombinace. Z 20 na 80 procent kapacity může být baterie nabita pod třicet minut. A s tímto vyrážím vstříc delší trase. Ale zrada. Dosáhnout výkonu DC nabíjení 50kW bylo nemožné, a to jsem zkoušel různé nabíječky. Když se zadařilo, držel jsem se krátkodobě na polovině této hodnoty, ale s přibývajícím stavem baterie jsem klesal k hodnotám kolem 10kW, což je v tu chvíli srovnatelné s levnějším AC nabíjením. Takže z necelé půl hodiny byla… No, nebudu sprostý.
Jede dobře
Jízdní projev, který Mazda MX-30 nabídne, je na městský elektromobil opravdu slušný. Nižší těžiště díky baterii přináší mnohem více jistoty, ale i zábavy. Lineární zrychlení přijde vhod nejenom při zrychlování na semaforech nebo předjíždění, ale i když budete chtít auto vytáhnout ze zatáčky na okresce. Subjektivně pociťuji, že podvozek disponuje spíše tužším naladěním, což sice negativně pocítíte na kočičích hlavách či děravých městských silnicích, ale při zábavě na okreskách si ho budete užívat.
Opět se vracím k tomu, vzhledem k dojezdu a rychlosti nabíjení to není auto na dlouhé trasy, takže takové naladění vůbec nevadí. Naopak alespoň přinese nějaký ten benefit v jízdním projevu. Při jízdě mimo obec, na rychlostním limitu, je znatelné slušné odhlučnění a jízda se stává pocitově velmi příjemnou. V obci pochopitelně příjemnému tichu napomáhá absence spalovacího motoru a elektromobil naplno ukazuje své klady. Tedy jak neslyšný projev, tak i schopnost zajistit autu slušnou pružnost.
Auto pro jiný svět
Ano, elektrická Mazda MX-30 je krásná, na městské auto celkem prostorná, nabídne slušnou dynamiku, dobrý jízdní projev a pro přesuny po městských aglomeracích si troufnu říct, že i dostatečný dojezd. Mazda MX-30 ale pro své řešení zadních dveří není vůbec praktická, pro neschopnost atakovat nejvyšší dobíjecí výkony ani využitelná na delší trasy. Ano, pokud jste dva, zadní sedačky nepoužíváte a nepojedete dále než 100 km s tím, že se vyhnete dálnici, je to příjemný a stylový elektromobil. Jinak má bohužel své mouchy, které budou při snaze vůz naplno využít, znamenat nutnost dělat hodně kompromisů. Otázkou je, zda k nim budete svolní, když základní Mazda MX-30 začíná na částce 930 500 Kč.
Zdroj: Autorský text Zdroj obrázků: Vlastní fotografie autora / David Hampl