Ačkoliv bylo vyrobeno celkem dost demprů Tatra 147 DC5, do dnešních dnů se jich moc nezachovalo. Je to i tím, že teprve nedávno začali milovníci starých aut věnovat pozornost i nákladním automobilům. Doufejme, že ten trend je už dnes nezvratný a že se za pár desítek let nebudume do muzea chodit dívat na jedinou dochovanou Tatru 815…. Tedy jedinou určitě ne, v kopřivnickém muzeu mají pro jistotu dvě.
Ale Tatra 147 moc štěstí na dochované kusy neměla. Jeden krásný červený exemplář má ve své sbírce fanoušek vozů Tatra a typu 111 zvláště, Milan Horka. Stavba jeho vozu mu zabrala tři roky. Původně se typ 147 vyráběl jako modifikace slavnější Tatry 111, což prozrazuje i kabina. Také pod kapotou byl stejný patnáctilitrový vidlicový dvanáctiválec s výkonem 180 až 210 koní. A díky stavebnicovému podvozku se jednotlivé varianty vyráběly snadno (Kromě tříosého valníku 111 a dempru 147 se vyráběl dvounápravový nákladní vůz 128, těžký tahač 141 a nákladní vozy 130 a 131). Také vůz pana Horky je vlastně postaven z typu 111.
Dempr nevznikal přmo v Kopřivnici ale v podniku Podpolianské strojarny, n.p. v Detvě. K zkrácenému podvozku se přistoupilo kvůli předpokládanému těžišti nejen při běžném stavu ale také při vyklápění. Myslelo se i na bezpečnost a tak byl na kabině silný ocelový štít. Řidič byl také neustále informován o poloze korby. Na tu se mimochodem vešlo více než pět metrů krychlových čehokoliv, co nevážilo více než devět a čtvrt tuny. Své si tak vozy odsloužili v lomech a na stavbách. Dobové fotografie ukazují zejména vozy při stavbě Orlické nebo Lipenské přehrady. Typické zbarvení bylo béžová v kombinaci s červenou nebo modrou. Kromě naší vlasti se dempr úspěšně vyvážel i do Rumunska, Sovětského svazu nebo Číny. A ačkoliv bylo vyrobeno celkem dost exemplářů, přeci jen šlo o pracovní nástroj, dodnes se jich dochovalo jen velmi málo.
Foto: AutoWP, Bagry, Tatraportal, Veteran.Auto, Drak.UCW, Shop.Tatramuzeum, Forum.Valka, Gymzv, Modelforum, Offroadvehicle, Folprecht, Ces.MKCR, Automobilrevue, RF-Oldtimers, Tatra-Club
