Dlouho očekávaná novinka od továrny Aprilia je konečně tady. Pro mě je to asi ta největší novinka tohoto roku. Jelikož sám vlastním několik strojů této kategorie, je to opravdu šálek mého čaje.
Už na první pohled je design stroje dost odlišný od jiných příbuzných v této třídě. Konkrétně za mě se moc povedl. Ve třech barevných variantách je nejpovedenější modro-červená INDACO TAGELMUST. Tento progresivní design odkazuje na její dávné rallyeové předky a předesílá, že si tento stroj na enduro pouze nehraje.
Úzký profil sedla navazuje na nádrž, která má objem 18 litrů, což i na vyjížďky po asfaltu naprosto vyhovuje. Co se týče detailů, je Tuareg opravdu naprosto jedinečný. Přední světlo i zadní světla jsou opravdu hodně originální, ale celkem líbivá a hlavně dokonale funkční. Krásně za mě vypadají i vypletená 21“ kola vpředu a 18“ vzadu.
Co se týče technické specifikace, je základem trubkový ocelový rám s vestavěnými zpevňujícími hliníkovými prvky. Motor je řadový dvouválec Aprilia s objemem 659 cm3, který je krom uchycení hodně podobný modelu Tuono 660, ale není totožný, je jinak naladěný a má jiné body uchycení. Odpružení vpředu plně stavitelné Upside-down Kayaba se zdvihem 240 mm, zadní taktéž Kayaba 240 mm. Brzdy vpředu dva kotouče 300 mm a 4 protilehlé písty od Bremba, zadní 260 kotouč a jednopístek Brembo.
No a jak to spolu všechno funguje? První dojem je, že tahle motorka je fakt vysoká – výška sedla je 860 mm. Není to úplně Everest, ale nám hobitům se zdá velké všechno. První posez je překvapivě pohodlný. Sedlo, ač je opravdu úzké, je velmi komfortní. Motorka má hodně úzký profil ve stupačkách a přirozenou polohu při držení rukou na řídítkách. Z vizuálního pohledu evokuje velkou hmotnost, ale 204 kg není zas až tak moc.
Jízdní vlastnosti, no to je teprve to, oč tu běží. Jízda po městě paráda, dokážu si představit každodenní dojíždění do práce, nebo prostě kam člověk potřebuje každý den jezdit. V provozu jízda neunavuje, je zábavná a hlavně pohodlná. Když člověk dostane chuť vyrazit za město a potřebuje ujet sto kilometrů po dálnici, žádný problém – Tuareg je pohodlný i ve větší rychlosti a na větší vzdálenost.
Přes plexi jde na řidiče opravdu jen malý nápor vzduchu a tělo je celkově schované za širším profilem nádrže a přední masky, takže taky pohoda. Co zatáčky a okresky? No tam je to teprve zábava. Tak nějak mi přijde, že Tuareg se do zatáček cpe úplně sám. Že není potřeba se nijak přemáhat, nijak tlačit na pilu – no prostě všechno jde tak nějak samo. Podvozek celkově funguje velice dobře a za mě je na výbornou také sedlo. To je dokonalost, tam opravdu není co vytknout, jak v jízdě na delší vzdálenost, tak v jízdě ve dvou. Opravdu zadek nebolí, ani když je pod řidičem hodně úzké sedlo.
No a jízda v terénu, však je to kategorie enduro, takže v terénu jako doma, nebo ne? No, těžko si člověk bude představovat ježdění po MX trati, i když pár kol se asi ujet dá. Představa cestovního endura je někde jinde – sjet z cesty, najet na polní cestu, na nějaký ten lehký brod nebo spadlý strom (no spíše stromeček), trochu nějakého bláta a tak.
Můžu říct, že všechno toto bylo vyzkoušeno, a s čistým svědomím, bez ztráty kytičky. Tuareg mile překvapil, motor má plynulou odezvu a dostatek kroutícího momentu v nižších pasážích, podvozek funguje taky na výbornou. Pravda, najdou se i nedostatky. Za mě ochrana motoru, to je spíš vtip než ochrana. Je sice z hliníku, ale opravdu hodně slabá. Ne že by byla špatně vymyšlená, ale je zvolen špatný materiál. Tohle v terénu neobstojí.
Každopádně v celkovém kontextu motorka prošla na výbornou. Samozřejmě nemohou chybět moderní vychytávky jako kontrola trakce či volba jízdních režimů, ale to podstatné se ukáže až při jízdě. A tu jsem si na Tuaregu opravdu užíval. S touto hračkou člověk pozná, co je radost z jízdy. Netvrdím, že to musí mít každý stejně jako já, možná sem zaujatý bahňák, ale troufnu si tvrdit jedno: Kdo ví, co chce v tomto segmentu, bude z Tuaregem nadmíru spokojen.
Zdroj: Autorský text Zdroj obrázků: Vlastní fotografie autora / Tomáš Dunajčík
