Kde se vzalo slovo raptor? Začít bychom měli u dinosaurů a velociraptora. Pokračovat můžeme do biologie, za označením pro dravějšího ptáka. Přesuňme se však raději do oblasti techniky, která je podstatně zajímavější. Toto označení nese třeba stíhačka amerického letectva Lockheed Martin/Boeing F-22 Raptor, nebo třeba raketový motor společnosti SpaceX. A taky ho používá automobilka s modrým oválem. V mé testovací garáži se na týden usadil Ford Ranger Raptor a rozhodně tam neodpočíval, ale zažil tvrdý týdenní test.
Standardní Ford Ranger Raptor
Je na místě uvést, že tuto verzi populárního pick-upu lze pořídit ve dvou variantách. Buď jako Special Edition, která se liší spíše barvou laku a provedením interiéru, a ve verzi, řekněme standardní, která dorazila k nám do redakce. A nutno říct, že už na první pohled Raptor působil značně majestátně a dokázal budit respekt. Přitom nejde o žádnou novinku, ale naopak odcházející generaci, která však působí stále moderním dojmem.
Hlavní pozornost zcela jistě přitáhne maska chladiče s obrovským nápisem FORD, která rozhodně budí respekt. Pochopitelně se příliš nešetřilo oplastováním, které však nemá ani tak funkci designovou – které ale napomáhá, jako spíš funkci praktickou, tedy ochrannou. Pozornost oka dokážou přitáhnout i standardně dodávané terénní pneumatiky a při pohledu na ně to v hlavě začíná pochopitelně šrotovat s představami, kam všude bude možné Ford Ranger vzít. Mají specifický dezén, pevnější bočnice a dle informací přímo od automobilky také delší životnost než standardní pneu.
Zpět ale k tomu, jak Ranger vypadá. Jedním z dalších charakteristických prvků je zcela jistě aerodynamický ochranný rám, který mu pomáhá vytvářet až atletický profil. Díky osvětlení není problém využívat korbu také v noci. Ta disponuje hliníkovou roletkou s mechanickým ovládáním, která umí korbu skvěle utěsnit a ani při důkladné očistě v myčce nepropustila vodu. Na otevření je ale třeba znát ten správný „grif“, trhnout popruhem správným směrem, jinak se západka korby neodemkne.
Zapomenout nesmím také na stylově vypadající polepy na zadních bocích auta. Dodávají vozu jasnou charakteristiku a neznalému skvěle pomohou k identifikaci. Jen pozor na větve, protože jde o příplatkovou výbavu účtovanou částkou přes 20 tisíc korun. A pokud náhodou narazíte na Raptora se závodními pruhy a lemováním na kapotě, jde o zmíněný Ford Raptor Special Edition, o kterém jsem se zmiňoval na začátku.
Pohodlný teréňák
Po otevření dveří nijak výrazně neočekávám, že by na mě měly dýchnout prvky nejmodernější techniky, nebo bych měl být ohromen nadčasovostí současných designérů. Jednak proto, že mnohými je netrpělivě očekáván nástup nové generace a jednak proto, že tohle auto má být více pracant, než pohodlný koráb do města, kde má dělat parádu.
Zároveň nic z výše uvedeného neznamená, že by byl Ford Ranger Raptor nějaký žebrák. Právě naopak. Zaujmou dobře vypadající a také příjemně tvarované sedačky, které nabídnou pohodlné svezení na silnici i v terénu. Navíc jsou elektronicky nastavitelné. A to rozhodně není jediný prvek výbavy, který Raptor z pracanta řadí spíše do vyšší pohodlnější třídy – když už s ním chcete vyrazit mimo terén.
Tvrdé plasty mají hlavně svůj praktický užitek a není třeba se bát jakýchkoliv výraznějších šrámů při neopatrném pohybu. I když to zpracování by mohlo být na řadě míst lepší, trochu té péče, aby vše sedělo a navazovalo by asi neuškodilo. V interiéru dominují především mechanická tlačítka, celkem ergonomicky rozmístěná a vždy člověk přesně ví, kam sáhnout. A to je hlavně při průjezdu terénem důležitější než se nesmyslně hrabat v infotainmentu. Ten mimochodem, by si určitou modernizaci rozhodně zasloužil, stejně jako displej v kapličce přístrojů. Ale to se jistě změní s novou generací.
Jistotou v interiéru Raptoru je také dostatek místa. Jak pro řidiče a spolujezdce, tak pro cestující vzadu. Možná by si zde měla vzít inspiraci řada pseudo-rodinných vozů. A nejde jenom o místo, ale třeba i o klasickou 230V zásuvku, loketní opěrku s držáky, nebo USB konektory. To vše tento pracant nabídne, takže není až tak velký problém se sebrat a vyrazit na normální cestu po silnici.
Raptor, který ztrácí
Kupovat si Ford Ranger Raptor s cílem mít maximálně užitné auto, může být přece jenom trochu chyba. Tohle auto jako typický představitel pick-upu sice disponuje dobrou praktičností a je dobrým pracantem, ale jeho určení a smysl je přece jen trochu jinde. K tomu se dostanu později, teď jsou na místě parametry, které možná někoho zarazí. Maximální hrubá nosnost Raptora je 620 kilogramů a maximální hmotnost připojeného přívěsu je 2,5 tuny. Zdá se vám to málo? Mě také. Zvlášť když porovnám s klasickým Rangerem, který umožní „naložit“ o 400 kilo víc a připojit o tunu více.
Jdeme závodit
Tak kde jsou sakra ty přednosti, pro které bych si měl Ford Ranger Raptor koupit, když užitkově raději sáhnu po klasice? A když jsem s ním jel pár desítek kilometrů na silnici, byl sice pohodlný, ale spíše průměrný? To jsem zjistil, jakmile jsem z té silnice odbočil. Tenhle pick-up je totiž v terénu jako doma. Extra silný vyztužený rám podvozku využívá vysoce pevnou nízkolegovanou ocel, díky čemuž dokáže zvládnout i to nejhrubší zacházení. Závodní terénní odpružení FOX se dokáže skvěle vypořádat s obtížným terénem, žehlí nerovnosti a skvěle se zvládne vyrovnat i s drobnými skoky. A stále zajišťuje, že mám nad vozem dokonalou kontrolu.
Pod kapotou je připravený dvoulitr EcoBlue se dvěma turby, výkonem 213 koní a točivým momentem 500 Nm, který spolupracuje s desetistupňovým automatem. Kdo raději řadí sám, má k dispozici pádla pod volantem – opravdu velká, robustní pořádná pádla, která není problém snadno nahmatat v jakýchkoliv podmínkách. Navíc jsou namontována přímo na volantu, takže jsou neustále v dosahu prstů. K motoru snad jen dvě věci – neskutečně mě štve ten název, proč proboha spojovat s pickupem něco, co se jmenuje Eco? A druhá věc? Pro jízdu na silnici by si Raptor určitě zasloužil více výkonu.
Volič jízdních režimů dává možnost vybrat si mezi režimem Normal a Sport, a dále mezi režimem Tráva, štěrk a sníh, Bláto a písek, nebo režim Kamení. A potom je tu ještě režim Baja. Proč tohle označení? Fanoušci motorsportu jistě tuší. Jde o odkaz na off-roadový motoristický závod Baja 1000 založený v roce 1967.
Teď tu můžu vypisovat sáhodlouhé odstavce o tom, jak Ford Ranger Raptor zvládne výjezdy, díky asistentu i sjezdy, náklony, ten nejtěžší terén, zapadnutí a desítky dalších věcí. Tady autu není co vytknout. Ale co mě bavilo nejvíc? Právě Baja. Není nad to zapnout právě tenhle režim, sjet na polňačku nebo vyjetou trasu na tvrdším poli a jet. Držet to pod krkem a jet. 50, 90, 130 a klidně i víc. Raptor drží jako přibitý, díry dokonale žehlí a pořád dává pocit, že je vše dokonale pod kontrolou. V tuhle chvíli je mi jedno, kolik naložím a zapřáhnu, protože já to dělat nechci. Já chci s Raptorem jezdit už jenom takhle.
Zábavný pracant
Má vůbec tohle auto smysl, když si vás získá spíše při blbnutí, než svou užitkovou hodnotou? Jistě že má. Ne každý potřebuje tahat ty nejtěžší vleky, nebo dříví, až z korby padá. Řekněme, že má klasické užitkové vlastnosti pick-upu, kdy jednoduše naložíte, co potřebujete a hlavně odvezete kam potřebujete – bez ohledu na terén. A když jedete zpátky, režim Baja vás doslova nutí na to šlápnout. A vy spojujete příjemné s užitečným a já silně pochybuji, že jiný pickup by něco podobného uměl nabídnout. A za kolik to Raptor umí? Za 1,5 milionu.
